​​„Nejvíc antidepresivní zvíře je pes, toho nikdo nepřekoná,“ říká frontman Vypsané fiXy Márdi. Vedle hudby jsou to právě psi, kdo ho provází celý život. Foxteriérka Dášeňka mu ve třech letech prokousla pusu, Kikina zase vždycky spolehlivě „hlásila“, když se jako teenager vracel pozdě domů. Dnes má po svém boku minibulteriérku Selinu – spoluautorku textů Vypsané fiXy a mistryni v nenápadném mizení a žraní všeho, co potká. Při našem společném venčení podél Chrudimky jsme si povídali o psí paličatosti, vyčůranosti i o tom, co bychom se od psů mohli my lidi učit.

Můžeš mi v pár větách představit Selinu?
Selina je přátelský, energický a vtipný pes, který je totální součástí naší rodiny. Taky je dost žravá a má jednu takovou horší vlastnost, která je pro bulteriéry typická – je to velká osobnost a s tím spojená paličatost. U Seliny opravdu pořádná! Ale to k nim zkrátka patří a musí se s tím počítat.

Selina je hodně velká popelnice

Seli je taky mistrem světa v tom nenápadně někam zmizet a něco tam sežrat. Co nejhoršího kdy sežrala?
Jednou v zimě jsme vyrazili na procházku a uprostřed cesty ležela placatá zmrzlá myš. Selina byla ještě štěně a než jsem stihl cokoliv udělat, tak celou myš schramstla. Ten den jsme šli zrovna k veterináři, v čekárně bylo hrozně moc lidí a já se smířil s tím, že tam strávíme tak tři hodiny. Ale Selina v jednu chvíli vykoukla zpod židle, doběhla doprostřed čekárny a vyblila tam tu zmrzlou myš. Dvě třetiny páníčků se zvedly a odešly, takže jsme byli na řadě skoro hned. (smích) Selina je hodně velká popelnice a musíme ji furt hlídat.

Kromě Seli máš doma ještě želvu. Jak na sebe reagují?
Myslím, že o sobě vůbec nevědí. Želva je v dětském pokoji mé dcery, kam Selina nemá přístup. I když tam někdy tajně chodí, když nejsme doma… ale k želvě se nedostane, protože je vysoko. A když občas želvu dávám na zahradu, tak radši Selinu zavřu uvnitř, protože nevím, jak by to dopadlo…

Selina je spoluautorem textů Vypsané fiXy, jaký dostává honorář?
Finanční honorář nedostává, ale vybírá si to v pamlscích, granulích a v dojíždění všeho, co se dá doma sníst.

Ona tuhle “výplatu” stejně asi ocení víc, ne?
Myslím, že jí to plně vyhovuje. (smích)

Vztah k psům si člověk vytváří už od dětství. Jak vzpomínáš na vašeho prvního psa Dášeňku?
Dášeňka byla foxteriér, vypadala úplně stejně jako ta Dášeňka od Karla Čapka. Já byl tehdy malej kluk, pořád jsem ji prudil, tahal za ocas… Ona se jednou naštvala a prokousla mi pusu. Ale stejně jsem ji měl rád, byla moc fajn, akorát na ni mám špatnou poslední vzpomínku.

Jak to?
Když už byla hrozně nemocná, můj táta ji dal do takové tašky a odnesl ji k veterináři, kde ji uspali. Takže vždycky, když jsem pak doma tu tašku viděl, protože to byla taková ta taška na flašky, tak mi z toho bylo smutno.

Kikina ráda kradla dětem čepice

To se ti nedivím… Pořídili jste si dalšího psa?
S bráchou se nám dalšího psa prosadit nepovedlo. Ale povedlo se to mé o 10 let mladší ségře, která to s mámou umí… Na trzích ve Valech u Přelouče jí pak koupila fenku. Řekli jí, že je to čistokrevný kokršpaněl, ale byl to kokr křížený s něčím. Jmenovala se Kikina a byla to pěkná lumpice. Sežrala úplně všechno, co našla a ráda kradla dětem čepice. Vždycky k nim skočila takovou šipku, ukořistila čepici a strašně dlouho ji pak nechtěla vrátit. A taky na mě bonzovala, když jsem jako teenager přitáhl pozdě domů.

Tos asi nebyl moc rád.
To teda ne. (smích) Byla to její oblíbená zábava a vždycky, když jsem přišel pozdě z klubu, štěkala co nejvíc, aby všichni věděli, že jsem teprve přišel… Pak se s nějakým psem od sousedů Kikina neplánovaně rozmnožila a narodila se jí dvě štěňata. Jedno jsme darovali, druhé si nechali a pojmenovali ho Ťapina. Byla to sehraná dvojka – Kikina a Ťapina.

MÁRDI A SELINA V NAŠEM VIDEU K VÁNOČNÍ SBÍRCE

Pak jste v rodině měli australáka Akora, o kterém jsi řekl, že to je nejpozitivnější pes na světě. Jak se chová nejpozitivnější pes na světě?
To byl pes mojí mamky, dala jí ho ségra, a byl fakt neskutečně hodnej. Hrozně rád si hrál a pořád měl takový blažený, usměvavý výraz. Vždycky, když jsem přišel na návštěvu, tak mě nadšeně vítal. A taky se skamarádil se Selinou a vůbec mu nevadilo, když mu vyžrala celou misku se jídlem.

Bulík je prostě král, co se ničeho nebojí

Selina je minibulík, co se ti na nich líbí nejvíc?
Mě strašně baví, že jsou to osobnosti. Jsou hrozně přátelští, milují rodinu - cítíš to z nich. A pak je tam ta jejich paličatost a taky pěkná vyčůranost. Vidím to u Seliny. Ona je hrozně chytrá a ne, že by dělala, co po ní chceš, ale přizpůsobí si to... Takže ve výsledku zmákne celou rodinu a pak rozšiřuje své teritorium. Je hrozně zábavný to sledovat, ale zároveň na ni musíš být důraznej. Ne ve smyslu, že jí nařežeš nebo ji seřveš, ale klidnou silou vymezuješ, kam může a kam už ne. Ona to chápe, ale stejně si ty věci dělá po svém. A ještě se mi na ní líbí, jak je statečná. Kolikrát na ni venku začne štěkat nějakej pes, ale ona si ho ani nevšimne a jde dál. Bulík je prostě král, co se ničeho nebojí. A rozhodně to není taková hrozba, jak si lidé myslí. Kolikrát už mi někdo říkal - to je bojovej pes, to je strašný… Ale to není pravda, oni jsou fakt hrozně hodní.

Co má Márdi na psech nejradši a kdy měl o Selinu největší strach? To se dozvíte ve 2. díle našeho rozhovoru, který vyjde přesně za týden 31. 3.

Jedna z vašich nejúspěšnějších písniček je Antidepresivní rybička. Co je pro tebe nejvíc antidepresivní zvíře?
No tak to je jasný, to je pes. Toho nikdo nepřekoná. Kdyby se to tam hodilo, tak by měla mít ta holka z písničky vytetovanýho antidepresivního psa.

Akorát by se to špatně rýmovalo.
Úplně to tam nesedí. Ale ono je lepší toho psa mít a poslouchat při venčení Vypsanou fiXu.

Co podle tebe umí psi líp než lidi? Co bychom se od nich mohli učit?
Psi umí líp čuchat než lidi. (smích) Ale vážně – oni umí vyjádřit lásku napřímo. Když tě mají rádi, cítíš to z nich, za nic se neschovávají. A to je skvělý.